na Blog.cz

Je to pokračování mojí pravdivé povídky :)) budu to psát po částech aby jste to měli kratší na čtení :)

POKRAČOVÁNÍ
Potom..... Potom jsme si psali dál a dál. Pořád jen samé miláčku, lásko, beruško atd... Když jsem šla do obchodu s babičkou, byl tam takový mladý kluk, mohla mu být tak 18. Pozdravil nás.
Kluk na babičku ,,Dobrý den, ahoj '' (ahoj řekl mě :D)
Babička ,,Ahoj'' ..kluk se usmál
Babička ,,A vy se znáte ?''
Já ,,NE !!'' vykřikla jsem rychle ..byl šikovný ten kluk, ale nebyl to můj typ
Babička ,,A proč nás zdravíš ?'' dívala se na nás (hlavně na něho) uplně divně
Ten kluk ,,Nemůžu ? Protože se mi líbí vaše vnučka'' a udělal krok ke mě (stála jsem hned u babičky a on naproti nás),rychle jsem udělala krok do zadu..nevím jak to bylo dál, možná si tam s ním babička ještě něco řekla, ale jak jsme vešli do obchodu (bylo to před obchodem) tak já jsem se otočila abych vešla do vnitř, šáhl mi na zadek..rychle jsem se odtrhla a dělala jako by nic..pak jsem ho už nikdy neviděla..
Začali prázdniny. S tím klukem (ano, tam s tím :D -snad víte :D) jsem si psala pořád. Ráno, odpoledne, večer..pak se mě zeptal jestli bych s ním chodila, spanikařila jsem, napsala jsem že zatím ne, že se ještě nějak moc neznáme, jen z chatu a od vidění ze školy a to jsme si řekli jen ahoj. Ale my jsme si pořád zamilovaně dál a dál psali. Pořád jsme se domlouvali na venky, ale nikdy jsme se nemohli dohodnout kdy. Když jsem mohla já, nemohl on. Když mohl on, nemohla jsem já. Pak jsem se domluvila s jednou kamarádkou že zajdem do města. Ona tam bydlí a já bych tam dojela. Bylo to domluvené. Jenže ona v tu dobu chodila s jedním klukem který byl (a pořád je :D) nejlepší kamarád s tam tím klukem. Ta holka v tu dobu ale zrovna s ním byla pohádaná. Najednou mě napsal i on. Prý jestli spolu jdem ven (jako s jeho holkou) ,napsala jsem mu že ano. Pak mě psal zase tam ten kluk, že za nama dojedou. Nějak jsem zase já v tu dobu nechtěla, rande ve čtyřech ? O tom jsem nikdy nijak netoužila a ani netoužím.
Nastal ten den. Den kdy jsem měla jet za kamarádkou, ještě před tím jsme si ale spolu (s tím klukem :DD) samozřejmě psali, prý neví jestli dojede, že jak chcu já, že je to jen na mě. Bylo mi blbé mu napsat že ne, aby z toho nebyl zklamaný, napsala jsem mu že klidně, ať si klidně dojedou. Přitom mě to jedno nebylo. Nechtěla jsem aby tam byli..pochopte, bála jsem se.. měla jsem strach (neměla jsem strach z něho, měla jsem strach že se něco pokazí, nebo že si nebudem nic moc říkat). Pak nastal čas kdy jsem šla na autobus, uplně přesně si to pamatuju, jako by to bylo včera. Ten pocit když už jsem seděla v autobuse a nešlo vycouvat...bylo to strašný. Když jsem dojela do města, kamarádka tam ještě nebyla, tak jsem na ni chvíli počkala. Pak došla. Zeptala jsem se jí jestli jako fakt dojdou, ona mi řekla že je tam taky nechce, tak jsme se domluvili že s něma nikam nepůjdem.. jenže ona byla tak blbá (v ironii :DDD) že si ze svým klukem psala smsky kde jsme, co děláme, ať oni dojdou.. Potom.................